V House of Travel v Aucklandu na Parnellu jsme zakoupili sedmidenní Bula Pass a 6+1 den ubytování s plnou penzí. Bulla Pass je lodní lístek na Yasawa Flyer, což je moderní katamarán, který jednou denně projede severojižní soustroví Yasawa Islands tam a zase zpátky. S naším lístkem jsme mohli libovolně nastupovat a vystupovat dokud bychom se nedokodrcali zpět do Denarau nebo dokud jednoduše nevyprší. Dopředu jsme si ještě s Danhou objednali jednotlivý rezorty, který jakože chceme navštívit a čekali jsme na 9. 6. 2008, den odletu.
V pondělí devátého jsme se pak trochu natrápili, poněvadž dostat se k Ravymu do kéru nebylo úplně snadný a my si u něj potřebovali nechat kupu zbytečností. Naštěstí se nakonec objevil a mohli sme vše vyřídit zcela legálně :o) Na letišti sme se nechali odbavit a vklouzli jsme do duty free zony. Docela příjemný ceny jsme pochopitelně využili k nákupu lihovin. Jen se dvěma malými batůžky s plavkama a se šnorchlováním nás pak příjemně uvítali na palubě Boxingu 767 společnosti Air New Zealand. Snad nejvic letušek rodu mužského co jsem kdy viděl, ale kluci byli příjemní, asi tak 4% z nich … no nic. V letadle sme seděli asi v půlce, jen dvě křesla vedle sebe, za námi sektor záchodků, čili sme se mohli ohýbat dozadu jak bylo libo. K jídlu jsme vyfasovali jehněčí s těstovinou a s bramborem a ještě čímsi, který jako jediný bylo nicmoc, zbytek jídla byl ovšem docela v pohodě. Pak zmrzka, kafíčko, pivko, čajík, klasika, znáte všichni.
Po přistání v Nadi, který nevím proč všichni čtou Nandi, do nás narazila stěna vlhkého teplého vzduchu jako někde v tropech. Hned sem se začal potit a to nás čekala fronta na batůžek, fronta na fijidolary a pak mírné Faux pas v cestovní agentuře, která nám zajistila ubytování někde jinde, než jsme chtěli. Trochu mne to vytočilo, ale nedalo se nic dělat. Naskočili jsme do starýho vanu Hyundai a jali se dokodrcat do resortíku Aquarius Pacific. Jasně, že nás už na letišti všude čekalo „Bula Bula“ čili Fiji pozdrav. Dorazili sme taknějak po čtvrthoďce na šílených cestách s nepochopitelnými pravidly jízdy, ale vcelku a bezpečně. Hostýlek byl překvapivě útulný, stál na pláži hned u moře a krom toho, že se tam chodily vysrat kočky pod houpací síť a pobíhali tam čokli, byl naprosto v pohodě. Potkali sme tam Amíka, kterej nás, teda hlavně Dáňu, naučil popíjet v houpací síti, což se jí v budoucnu bude určitě hodit. Každopádně jsme přečerpali obsah lahvinky portského, chvíli poklábosili a šli spát.
Druhý den ráno jsme si museli přivstat, protože Yasawa Flyer vyráží už v půl deváté a my se museli ještě sbalit, nasnídat a dopravit do přístavu. Snídani nám přinesla mistní kráska s parádním úsměvem, která nenechávala Dáňu klidnou ;-) Pak přistavili autobus a my nastoupili, šéfovala tomu vysoká černá stevardka Karolinia. Jo, prostě paráda. No, pomalu sme frčeli a sbírali lidi z dalších hostelů až jsme dojeli do přístavu Denarau. Cestou jsme projížděli třebas kolem školy, do které se sbíhala kvanta děcek ve školních uniformách, přičemž Dáňa byla ujetá hlavně z kravat na slečnách. Jo Fiji. Po pár procedurách nás v pohodě nalodili na Flyer a já nadšeně zjistil, že s nami jede i Karolinia. Fér. Vůbec spousta Fijianů vypadá přirozeně dobře, o čemž jsme se měli opakovaně přesvědčovat po celou dobu pobytu. Když k tomu člověk ještě přičte jejich pohodovou náturu, tak je to dovolenkový místo jak se sluší a patří.
První den jsme měli v plánu nejmenší z ostrovu South Sea Island (SSI). Cesta na něj je asi jen 30 minut. Potkali jsme dva Čechy – Lenku s Martinem – a prokecali s nimi celou trasu. Oba makají už několik let ve Welli, byli se v Čechách v prosinci nechat oddat a Lenka je březí. Na rozdíl od nás měli v plánu jen jeden resort a tam se chystali zabydlet, seznámit a vytřískat z vesničanů maximum. Vezli jim pochopitelně i něco na revanš: propisky, korálky, bonbony a cukr. Klasika.
Z Flyeru jsme se na SSI dostali s asi deseti dvanácti dalšími travelery malým motorovým člunem. Čekalo nás trochu nucené seznamování, ale vysvětlili nám, že krom chlastu a potápění je všechno na ostrově už zaplacený, takže nálada byla hodně vysoko. Rychle sme zjistili, že i chlast je docela levnej. Pivko bylo za 4 fijidolary, pohoda. SSI jako takovej je opravdu hodně malej, obešel jsem ho po čáře přílivu kolem dokola bosky za 8 minut. Roste na něm pár palem, je tam veliká dřevěná budova ke spaní v prvním patře a hospodou v přízemí. Nechybí bazén a pak provozní budovy, hlavně kuchyň a ubytování personálu.
Dáňa pochopitelně vytáhla nový bikini RipCurl a jala se hned smažit na slunci. Já si vyhlídl lehátko ve stínu a čekal sem na příležitost projet se malou plachetnicí – katamaránem asi tak pro 4 lidi. Právě ve čtyřech jsme se pak na loď dostali a hned jsme vyplachtili a bylo to parádní. Docela foukalo, takže jsme obkroužili ostrov a i kus vyjeli do moře. To mne bavilo. Následovalo šnorchlování na korálových útesech, který je teda fakt úžasný a musel jsem si ho v průběhu následujících dnů užívat kdykoliv jen jsem měl možnost. Hejna ryb, různý barvy, různý tvary, hvězdice, korály, rostliny, barvy, tvary, čistá voda. Prostě úžasný. Pak jsme se s Dáňou přežrali na obědě. Nemohli jsme chvíli pokračovat příliš aktivně. Inu zvolili jsme výlet ponorkou, ze které se nakonec vyklubala „jen“ loď s prosklenou palubou pod hladinou, ale ukázali nám zase pár výborných korálových útesů. Nebylo nač si stěžovat. Po odpočinku na ponorce jsme mohli pokračovat ve šnorchlování a poněvadž byl odliv, museli jsme odplavat kus dál, ale dostali jsme se do větších hloubek. Co k tomu dodat.
Na některé z ostrovů, které jsou blízko pevnině, jezdí na jednodenní čumendu zájezdy z hotelů apod. Na SSI pochopitelně byli taky a dost massive, teda. Směska japončíků, gangstas odněkud z LA a muslimové s manželkami. Na těchhle denních pobytovkách mají v ceně i chlast, takže si je mohou náramně užít. Vidět ovšem muslimské ženy šnorchlující v burkách je jen pro otrlé. Aspoň nejsou požahaný od medúz. Japonci si taky moc hlavu nelamou – boty přezujou za ploutve, nasadí masku a hurá do vody. Je na tom supr jedna věc, že naprosto nehledí na nic a lezou do vody si užít úplně všichni včetně tlustých starých japonek nebo australanek. Mazec, Fiji je fakt hodně relaxed a dphdy a je to hodně moc nakažlivý. Dokonce i NZ je proti tomu hodně stresful. Gangstas z LA ssebou měli svoje ladies a byla s nima fakt prdel. Málomoc tlustá černoška na kayaku unášená příbojem na skaliska, smrt v očích a personál jen zadumaně přemýšlí, jestli to dá nebo ne. Uff. Nakonec vše dphdy, všichni se navrátili a začal zápas v beachvoleyballu, který se tu mimochodem hraje fakt úplně všude. Klání dopadlo nejednoznačně, někteří Němčouři to vzali příliš vážně a černoši to vzali sportovně a lili po sobě červený víno.
Denní návštěvníci pak odjeli, což bylo na jednu stranu škoda, protože se vzrůstající hladinkou s nima byla čímdál větší prdel, ale aspoň se ostůvek trochu vylidnil a uklidnil. Dostali jsme bohatou večeři a započali jsme se bavit mezi sebou. Poznali jsme tam hlavní postavu celého našeho pobytu (pominu-li Karolinii) a to irského hocha Finche. Sice mám problém s jejich akcentem, ale ňják sme se vždycky dohodli. Naučil nás karetní hru shithead, kterou hrají všichni z UK a z Irska a její znalost se nám pak ještě hodila. Taky tam byla Matylda z Francie z Normandie, které stojí na zahradě zbytek německého Atlantického valu z války a prej sou z něj spíš nešťastní, protože je v ochraném režimu a nesmí na něj sáhnout. Každopádně každej, kdo k ním přijede, chce radši spát v bunkru než doma. Jo a sousedi mají prej jeden daleko větší. No nic. Taky se pořádalo sázení na kraby, což jsem nezkoušel. Zájemci se mohli nechat unášet na vlnách nápoje kava, ale prej je to spíš uspávající a navíc je to hodně hnusný, takže jsme to taktéž vynechali. Mezitím se u vedlejšího stolu zpili angláni s pár ostatníma a začali pobíhat po ostrově nazí. Přijemný povyražení, ale správce ostrova to trochu neunesl a omlouval se nám za jejich chování. Museli jsme ho následně ubezpečit, že nás to opravdu nepohoršuje. Nevím, co naháči dělali v bazénku, každopádně byl druhý den uzavřen kvůli čištění ;-)
Spaní bylo naprosto v pohodě, ráno jsme dostali bohatou snídani se spoustou ovoce. Museli jsme se nachystat na nalodění na Yasawa Flyer, který nás popostrčí dál – na Beachcomber.
Žádné komentáře:
Okomentovat