Jak jsme přirazili k pobřeží, přivítala nás bandička nosičů a navedla nás do recepce. Tam nám slibili postele v jedenáct hodin, do té doby máme zewlit po ostrově. Inu zkusil jsem ho zase obejít a šlo to dosti rychle, uprostřed je džungle, ve které jsou stezky mezi burama pro movitější, taky je tam nacpáno 18 jamek minigolfu a je tam i pár provozních budov. Hlavní dominantou je ovšem megaveliká noclehárna postavená ze dřeva a je fakt pěkná, vejde se tam určitě taknějak 100 lidí, spí se na patrových postelích, každej má svoji uzamykatelnou skříňku a je tam pohodová koupelna s ajnclíkama. S Dáňou jsme samozřejmě každý dostali svoji betli – ja mezi muži a Danha mezi ženami ;-)
Na Beachcomberu panuje totálně jiná atmo než na malém SSI. Všechno je za poplatek a protože na tak malém ostrově není kam uniknout, tak se často musí platit. Lidi si ale třeba málokdy zaplatí za lehátko $5 a radši se vyvalí na písek. Co dělat. Dost fučelo, hodně lidí spalo na palandách a oběd daleko. Naštěstí se zrovna před obědem konal šnorchlovací výlet. Naskočili jsme na loď a hurá zkoumat korálový útesy. To, že nás popostrčili kus člunem až na konec útesu, přineslo naprosto úžasný zážitek. Proplouval jsem hejnama modrých ryb a během toho na mne koukali velký ryby různých tvarů a délek. Proplouval jsem hejnama hovínek za rybkami, koukal jsem na rybky plující ke mně, kolem mě, za mnou, vedle mne, uff. Naprostá paráda. Znavení jsme naskočili zpět na palubu a nechali se odvézt na oběd. Jídlo na Beachcombru je nejlepší. Je ho moc moc, prostě nejvíc. Mají ho širokánský výběr, takže se člověk pokaždé velmi přejí a ani pořádně neví čeho. Po obědě přišlo pivínko a pak už sem se musel vyvalit do betle, kde jsem setrval až do šesti do večera.
Jak jsme se probrali, bylo všude dost rušno – slečinky se začali chystat na večerní zábavu. Byli jsme s Dáňou dost unešení, jak moc vážně to berou. Flitrovaný šatičky, šminky, účesy, ufff. Nám musela stačit sprcha a ja si možná vzal čisty trenále, už nevím. Šli jsme na večeři, kde jsem se opět příjemně přecpal. Mezitím sme si začali plnit břicha pivkama a bylo potřeba kupovat celý džbánky, ze kterých si člověk sam lije do sklenice. Je to levnější a i rychlejší. Asi kolem osmé se rozjela živá fijikapela hrající všechny možný známý i neznámý songy ve svojí osobité fiji úpravě a nám bylo jasný, že je tu čas Bacardi. Kupovali jsme si guave džusík a ředili si ho Bacardi až do naprostého vyčerpání lahve. Během toho se pár lidí dost napilo a dost se křepčilo. Taky nám domorodci předvedli nějaký tance a oblečky, což bylo sympatický a i docela zajímavý. Viděli jsme to pak ovšem na pár dalších ostrovech ještě několikrát. Poněvadž na Fiji jezdí hodně bab, cestovatelek z Evropy a z USA a z Aussie, tak jsme se s Dáňou aspoň mohli zabývat špiclováním jejich pneumatik a výstřihů. Jeden z místních, který si nechal říkat Papa Joe, byl z jednoho takového výstřihu opravdu nadšen a během pokecu s ním vždycky zmlknul, jakmile se objevil někde poblíž.
V noci přijela k ostrovu zásobovací loď, která vypadá jako veliký výsadkový člun. Musejí objíždět většinu ostrovů a přivážejí jim pitnou vodu, palivo do generátorů a do člunů no a samozřejmě některým i zásoby. Odváží si na oplátku odpadky. Přečerpávání vody trvalo několik hodin a údajně na Beachcomber přijíždějí několikrát týdně.
Další den, čtvrtek 12. června, byl v plánu přesun do resortu Sunset Waya. Počasí už nebylo naprosto perfektní, foukalo a bylo i slušně zataženo. Ráno jsem musel na snídani sám, poněvadž Dáňa se necítila úplně odpočinutá. Když se po půlhodině doškobrtala, byl jsem už zas přecpanej. Dáňa dala kafíčko a papayu. Klíče jsem vrátil za oba a čekali jsme. Dáňa mi povykládala co všechno ještě v noci zažila, jak koukala na posádku zásobovací lodi, kterak chytá ryby na kopí vrhané do vody. Nalodili jsme se na Flyer a pomalu začalo pršet. Normálka záležitost vracení peněz za dovolenku, ale na Flyeru bylo fajně. A byla tam i Karolinia.
Asi po hodince cesty nás vyplivli v maličkým resortíku Sunset Waya. Je na jednom konci sandspitu mezi dvěma ostrovy. Sandspit se dá v pohodě přejít i za přílivu, pokud není moře moc divoký a nespláchne vás. Vody je něco nad kolena. Resortík měl jednu větší budovu a za ní pak byly udržované zahrady s palmami a s nataženými houpacími sítěmi no a pochopitelně spací burky a malý dormiky. Nechybělo beachvoleyballový hřiště. Nad touhle vesničkou se vypíná tak 200 m vysoká hora. Druhý ostrov za sandspitem má pravou fijivesnici, hraje se tam fijirugby, ale my jsme tam nebyli. Uvítali nás místní zpěvem a Bula Bulaováním. Pak nám řekli co a jak a jeden z nich byl obzvlášť veselá kopa. Jmenoval se Nessie a prej teda, že je určitě ze Skotska. Na ostrově s námi pak byla bandička anglánů, dvě holky z Norska a holandskej postarší páreček. Přesunuli jsme se s Dáňou do naší burky, aby se mohla dospat. V burce jsme měli vlastní toaletku i spršku, paráda. Já si venku udělal pár fotek a pak se začal hrát beach. Chvíli sem hrál, ale moje milá, která se mezitím probrala, nebyla schopná. Rozhodli jsme se pro šnorchlovací výlet. Prošmejdili jsme záliv mezi dvěma ostrovy a podařilo se nám pozorovat útesového žraloka, nebyl o moc větší než Dáňa a byl flekatej. Vylezli jsme na protějším ostrově a zpět se prošli po sandspitu.
Po plavání sme dali sprchu a šli na véču. Dostali jsme kuře s curry rejží. Bylo v něm dosti kostí, naštěstí nám pomohl tamní čokl. Večer se přiblížil a tak jsme začli kalit. Přifařili jsme se k anglánům, kteří na to šli pěkně zostra a hned začali s drinking game. Dost se mi zamlouvala. Spočívala v následujícím: balíček karet se rozhodí do kružnice na stůl lícem dolů a postupně si lidi tahají karty. Podle karet se pak něco dělá, třeba Nine = Busta Rhymes no a šici rapujou, nebo Queen určuje pravidla a všichni pak třeba musí mluvit s francouzským akcentem. K tomu připočtěte povinnost pití levou rukou a zákaz slova na „d“ (~ ‘drink!’) a musí se nechat, že pánové pokračovali pěkně zvostra. Další hra pak byla o veršovačce a nesměla se spáchat chyba, jinak se pilo. Samozřejmě štafety střídaly jedna druhou a borci si vůbec všelijak vymýšleli, jak se zprasit. Jo a mezi sebou mají každej den jednoho, kterýho musí všichni poslouchat, takže se hlásí věci jako “George, put your face in the sand!“ a chudák Georgie si musí hrát na pštrosa. Dáňa se rozhodla pít pouze nealko a tak si dala tonic v plechovce. Ptal jsem se jí, jakej je, ona že prej moc fajn mňamkovej tonic. Já na to, ať mi dá ochutnat, ale že žádnej tonic není dost dobrej, pokud v něm chybí gin. Musel jsem ale uznat, že tonic je to opravdu skvělej, načež jsme zjistili, že jde o předmíchanou plechovku gintonicu s 5% alc. :o) Ještě s náma do noci drželi basu dvě holky z Norska a Nessie ještě s jedním domorodcem. Večírek se fakt vyvedl, na rozdíl od nudné monstrpárty na Beachcombru. Navíc jsem sklidil obdiv v rychlosti vychlemtnutí třetinky pivka.
Ráno na Sunset Waya jsem měl opět velice příjemný. Počasí se ale fest zhoršilo, hodně fučí a po snídani se spustil tropickej slejvák. Je to ale perfektní. Déšť je příjemně teplej, moře je taky teploučký, takže máme aspoň zážitek tropický bouřky navíc. Vítr pak zfoukl střechu jídelny a společenský místnosti, ale místní to brali hodně s humorem. Byl pátek ráno a do resortu se sjíždělo hodně lidí. Prej se chystá fijisvatba a hlavně budou hrát fijirugby (George z angličanů hraje rugby, takže ho nadraftovali). Bohužel my museli zmizet na další resort – Korovou. Nessie nám ukázal, jak se prokousat do kokosu, jak se kokos podojí, jak se z něj dostáva kokosovina. Pochutnali jsme si na čerstvý kokosovině a pak už jsme jentak zewlili a čekali na Flyer, který nás měl hodit pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat