Výlet na Fiji III. – Korovou a Long Beach

Cestou člunem na flyer sme na kost promokli. Moře bylo maximálně rozbouřený a na Flyeru to bylo znát: rozdávali se pytlíky, lidi pobíhali po lodi kolebajíc se ze strany na stranu a posádka (s Karolinií) se na všechny pohodově usmívala a pomáhala jim zvracet spíš do moře než na loď. Na palubě byl náhodou i Finch a ještě větší náhodou jel zrovna taky do Korovou resortu jako my. Korovou je velikej resort, nechybí v něm (drahý) připojení k netu, bazén a spousta větších či menších burek. S Dáňou jsme jednu takovou dostali, měli jsme i vlastní koupelnu. Pak nám dali oběd, ale ten byl teda hodně slabej. Ovocná pizza a trochu salátu, fakt jsem byl zklamán a chudák Finch jakbysmet. Bylo vidět, že strádá s čímž se nám měl za pár dní osobně svěřit. Po obědě jsme se rozhodli sníst náš vlastní kokos. Nejsme ale takoví profíci jako Nessie, dostávali jsme se do něj aspoň půlhodinu, ale nakonec jsme uspěli. Dáňa zase zalehla, jako každý den, a já šel zkoumat, je-li někde něco k podniknutí. Kus od naší bury hráli domorodci beach, takže jsem přitáhl Dáňu a ničili jsme se s nimi až do večeře. Dáně to fakt šlo, přecejen léta tréninku a odříkání na ní něco zanechala.

Večeře byla naštěstí už zase plnohodnotná a nacpali jsme si břicha. Po ní byl obligátní program pro turisty jako limbo dancing a bula dancing. K tomu vyhrávala strašná muzika z nakřáplého repráku. Opravdu se to nedalo. Stáhli jsme se s Finchem, dvěma welšanama z Cardiffu a dvěma pohodovejma holanďanama Robem a Miriam ke karetnímu stolku a hrali až do zavíračky baru. Rob se následně ukázal být nadšeným fanouškem fotbalu, protože se rozhodl vstávat brzo ráno, aby mohl sledovat přenos z Eura na netu.

Druhý den ráno šla Dáňa s Finchem v sedm potrénovat kosti kickboxem, kterého jest Finch velkým nadšeným propagátorem a praktikem, já osobně jsem si radši přispal, abych se následně mohl na snídani přecpat ;-) Pak sme s Robem, Miriam, Finchem a pár dalšíma hráli beach. Miriam se naučila podle Dáni pokřikovat “Dobrý, Maro!”, což se mi moc líbilo. Vykoupali jsme se pak ještě v bazénku a vykecávali s fešnou peruánkou o Mikulášovi, Ježíškovi a cestování obecně. S Dáňou jsme pak ještě špiclovali snad největšího pavouka, kterýho jsem viděl mimo terarium. Měl vakovitý, citronově žlutý tělo asi tak jako velkej palec na noze. K tělu pak bylo připojeno 8 černých tenkých nechlupatých nohou. Celkově velkej asi jako veliká dlaň a houpal se v síti dolu ze stromu. Prej není nebezpečnej, ale moc bych tomu teda nedal. Každopádně jsme ho pak měli v Long Beach resortu v rožku naší burky ;o)

Na Yasawa flyeru už tolik nehoupalo. Potkali jsme na něm dva pražáky, kteří asi půl roku žili v Australii a studovali angličtinu a taky dost znechucení navštěvovali i nějaký počítačový kurzy. Nějak nám s Dáňou přišli, že bohužel nejsou moc spokojení se životem, k čemuž určitě nepřispělo ani to, že si spletli odlet letadla (AM vs PM) a museli přiletět na Fiji až o týden později jen asi na tři dny z původních desíti. Jeli jsme asi hodinu než nám katamarán zastavil v zátoce vedle naprosto fenomenálního Australského oplachtěného katamaranu. Byli jsme v našem resortu Long Beach.

Resortík byl na opravdu dlouhé pláži, byl ovšem hodně malý a hned vedle byla fijivesnice. Bylo v něm pár klasických burek a pak bouda sloužící jako jídelna a kuchyň. Dostali jsme s Dáňou burku (i s pavoukem). Záchodky tentokrát byli i se sprchama společný pro celej resort, ale v pohodě. Cestičky v džungli kokosových palem a dalších stromů byly úhledně vyzametané a všechen bordel byl na hranici pláže a lesa. Radost pohledět. Taky tam bylo pár skvělých koček, turistů nijak moc a povětšinou ani nijak zvlášť zajímavých. Pořád ještě trochu pršelo, tak jsme se s Dáňou vyvalili v burce a odpočívali. K obědu jsme pak dostali zase curry rýži se zeleninkou. Pomalu déšť ustávala a tak jsem opustil spící Dáňu a šel se projít po dlouhé pláži. Na ostrově jsou oplocené kokosové plantáže s dlouhými řadami vysokých štíhlých kokosových palem táhnoucích se až ke kopcům na obzoru. Plantáže od pláží odděluje vlastně jen řada křovin a plot. Po asi půl hodince jsem došel skoro až do vzdálenější vesnice, ale měli tam dost bordel a moc se mi ani nechtělo, takže jsem to stočil zpátky. Dorazil jsem zpět ve chvíli odpoledního čaje s buchtou.

Popíjeli jsme čaj a mezitím dorazila i dospaná Dáňa a hlavně Lenka s Martinem, které jsme potkali hned první den na Flyeru. Měli Long Beach už náležitě prozkoumán, vesničani už je vzali do rodiny, byli s nimi na spoustě výletů a udělali i pár průserů. Každopádně působili stále velmi nadšeným dojmem. Bylo fajn si s nima pokecat. Vesničani vytáhli pohublý děti a naskládali před ně korálky a cenovky, abychom podlehli a nakupovali za turistickou tvrdou měnu jejich cetky a tak projevili náš soucit s těmi nebohými dětmi, jejichž zjevná chudoba měla být do nebe volající. Dáňa pochopitelně neodolala a zakoupila se štědrým spropitným nějakou tu cetku, načež se Lenka přiznala, že má přesně tu samou už taky koupenou. Děcka si polonahé a bosé hrály opodál přičemž jedno z nich mělo olbřímí lví blonďatou hřívu. Na malém černouškovi to vypadá hodně exoticky. Prej je to pozůstatek nějakého námořníka a samotný děcko je po okolí vyhlášený natolik, že si pro jeho fotky jezdí turisté zdaleka. Pak jsme klábosili s ženou náčelníka a dozvěděli se něco o politické situaci Fiji, jenž je vedeno vojenskou juntou až do slibovaných voleb, který podle posledních zpráv jentak nebudou, což v té době ještě málokdo věděl. Tohle se na Fiji děje poměrně pravidelně už pěkných pár let. Náčelník sám je pak nějaký oblastní vůdce opozice a proto je i s rodinou uklizen na Long Beach. K večeři jsme dostali rýži s vaječným salátem. Po ní už byla venku tma a my jsme začali hrát v karty s jednim anglickým párečkem – Maiou a Ryanem. Klasicky jsme dávali shithead, kterej, jak už jsem psal, hrají z UK všichni. Po našem hraní jsme sledovali dvě nadšený francouzský karbanice hrajíci pokr (podle Casino Royale pravidel) o hromadu mušliček. No a šli sme se vyvalit do burky.

V neděli 15. června ráno si Dáňa šla zaběhat a potkala Lenku s Martinem mířící na nedělní bohoslužbu s domorodci kamsi na jiný ostrov. K snídaní jsme dostali porridge kaši a prokecali jsme ji zase s Ryanem a s Maiou. Sloužila tam domoroda slečinka děsivě podobná zpěvačce z bývalých Liquid Harmony. Jo a zapomněl jsem napsat, že tady měli všechny ženy vylitý místo mezi horníma jedničkami zlatem, takže měly fakt zářivý úsměvy ;o)

Venku bylo slunečno a vedro a nebylo zbytí – museli jsme do vody. Bohužel byl zrovna odliv a nebylo snadný najít si flek ke koupání. S Dáňou jsme se tak vydali opačným směrem než vedla dlouhá pláž a klopýtali jsme po skaliskách docela dlouhou štreku, protože jsem chtěl šnorchlit někde v dalším z korálových rájů. Dáňa prahla spíše po nějakým klidným pohodlným místečku ke slunění. Doškobrtali jsme se na malou plážičku uprostřed skalisek a Dáňa se rozhodla dál nejít a vyvalit se na ní. Ja tušil, že podmořský svět je ještě daleko a klopýtal jsme dál pobřežními skalisky za doprovodu ukrývajících se krabů asi další čtvtrhoďku než jsem usoudil, že mohu vodou dojít až k okraji útesu. Postupně jsem se prodíral až jsem se konečně mohl volně ponořit a plně se věnovat té podmořské nádheře. Je to fakt úžasný a maximálně to každýmu doporučuju. Dáňa pochopitelně nevydržela a vydala se mým směrem. Potkali jsme se zase zpátky u skalisek, neb jsem se jí vydal naproti. Kolem nás poklidně proplul barevný rejnok, nádhera. Pak jsme se škobrtali dál a viděli ještě asi metrového mořského hada, kterýmu jsme se teda raději obloukem vyhnuli.

Dojít zpět do resortu teda byla fuška a navíc po nás hned chtěli se nalodit na Flyer a frčet dál. Inu naskákali jsme do člunu a vydali se zátokou k místu setkání s Flyerem. Pozdravili jsme ještě šnorchlujícího Martina se šnorchlující Lenkou a musím uznat, že lituju, že nemám na ně žádný kontakt, poněvadž to byli příjemní společníci. Ve vodě pak kolem nás ještě profičel velký rejnok a pak už jsme naskočili na Yasawa Flyer.