Novoroční kempovací trip I.

Letos vyšly Vánoce i Nový rok tak dobře, že i bez dovolené byly 4 dny volna v kuse a to hned dvakrát za sebou a i my zaměstnanci bez zbylé dovolené jsme si mohli náležitě užít zaslouženého volna. Koupil sem si jízdenku na trajekt do Pictonu hned na středeční večer, abych tam byl na Silvestra. Zpáteční pak v neděli 4. 1. večer. Můj kolega Michael to zjistil a hned se ke mně přidal - koupil si teda jízdenku až na novoroční trajekt, aby mohl slavit ve Welli. Původní plán byl Nydia track u Havelocku, pak jsme to změnili na Queen Charlotte track u Pictonu, ale nakonec se všechno semlelo úplně jinak... Našel jsem totiž malou hippie party kus na jih od Nelsonu a tam jsme se rozhodli jet.
V Pictonu sem na Silvestra vypil pár pivisek (skotský značky, ale hodně špatný), užil si koncertu na pobřeží uprostřed města a sledoval pak ohňostroj nad mořem. Fajn bylo, když se na trávníku mezi lidma nastartovaly přesně o půlnoci zavlažovací sprinklery. Jo to potěší, ale bylo poměrně teplo, takže žádná tragedie.
Ráno sem musel vypadnout poměrně brzo z hostelu neb v deset je klasicky checkout. Michael mi napsal, že zaspal trajekt a dorazí rovnou do Nelsonu letecky. Nezbývalo mi, než jet do Nelsonu. Po asi hodince jsem chytnul stopa do Havelocku. Starší párek od Blenheimu jel jachtit a tak mne přibrali. První generace Fordu Falcon, kterým jsme jeli, má fakt hnusnej interiér a navíc mi v těch serpentýnách bylo na zadním sedadle za chvilku pěkně šoufl. No nic, ale v pohodě mne dovezli až kam sem chtěl. Z Havelocku sem jel s mladým týpkem zase z Blenheimu. Vzal mě rovnou až do Nelsonu, takže cesta byla vyřešená fakt snadno. Byl to v pohodě mladík zažranej do dNb a sjížděl sebe a party po celým Zélandu. Jinak dělal instalatéra nebo makal v hospodě u rodičů. Jak zjistil, že frčím na psysko, hned odkudsi vyhrabal CD a svištěli jsme přes Marlborough za tlukotu progresivního full-onu od Skaziho. Dost diskoška, ale potěší.
V Nelsonu jsem byl asi v jednu (aspoň o hoďku dřív než busem z Pictonu) a tak mi zbývalo 3 a půl hodiny času do Michaelova příletu. Dal jsem kafe, pivko (točený Mac's White) a meat pie a vydal se pěšky na letiště. Je to docela štreka, páč je až za městem, ale je ve směru kterým sme pak chtěli stopovat na party. Po asi hoďce a půl jsem dorazil ke křižovatce letiště x highway #6 a tam v hospodě u pivka (Mac's Sassy Red) se jal čekat na Michaela.
Michael dorazil včas a hned sme začli chytat stopa dál na jih. Zastavil nám párek v off-roadu - moc fajn maorka a kiwi za volantem. Hodili nás do Richmondu (asi 6 km :) a jeli dál do Motueky. Dál nám pak zastavila slečna (sama dvěma borcům!) co si moc přála najít někoho kdo by jel do Motueky, aby mohla jet za kámošem. Zklamali jsme ji, že tam nejedem, ale hodila nás až na konec silnice, kde už začínala cesta do Wairoa Gorge, kde vlastně byla naše hippie akcička. Zbývalo nám posledních 15 km. Vyvstal před námi ovšem problém poslední míle, poněvadž tam prakticky nic nejelo. Naštěstí asi po půl hodince jel na party fajn mladej maorskej týpek ve svým starým kombíku mazda a poněvadž tušil, že máme stejnou cestu a sám nevěděl, jak se tam dostat, tak nás naložil. Jmenoval se Rama, studoval umění v Nelsonu a měl se na party potkat s bandičkou kámošů. Dojeli jsme asi po půl hoďce na kamenité cestě až na místo, zaplatili $40 a byli v tom.
Akce byla tady na té louce. Kolem tekla nádherná řeka s pitnou vodou (fakt) a všude kolem dokola se vypínaly strmé svahy asi tak 100-150 m vysokých hřebenů. Místo na organickou akcičku zvolený naprosto skvěle. Lidí bylo poměrně málo, počasí bylo náležitě vypečený a všude kolem lítala hejna krvežíznivých sandflies. Postavili jsme si stan, udělali si chálku a pak si hodili chvilku frisbee. Seznamili jsme se s trojicí z Christchurche. 2 holky - Link a Jessica - a týpek Peter. Na party byli už druhý den a byli náležitě vyčerpaní. Čerpali ovšem nové síly ze svých zásob na další večer. Muzika hrála z apecu poskládanýho jako na freečku do dvou malých věží. Odhadem do 10 kW, pohon Behringer, všichni hráli z CD ať už šlo o psysko, dNb, reggae, metálek, dub nebo něco jinýho. Nechyběly dvě diskokoule a laser, pak dvě ubohý UV plachty a jedna UV zářivka.
Dost dlouho muzika fičela v různých stylech, potěšila mne Pantera a hodně dubu. Postupně přišel jungle a na psysko se dostalo asi o půlnoci. Hrál DJ, kterýho sem poznal ve Welli ve Valves, ale zapomněl jsem jméno. Psytrance nezklamal: asi tak hodinu to bylo supr, další hodinu to bylo furt dokola a jak se blížila třetí ráno, už mě moc nechytal a ospalej jsem šel ve tři spát. Prostě fullonek.
Výborný věci se ovšem děli kolem ohně, asi i proto, že byla docela kosa a lidi se nestíhali ohřát na place. Týpek Donovan z JARu celej večer nosil ukrutně veliký sluneční brejle a všichni ostatní pokuřovali, popíjeli (celej festival byl kompletně BYO). Semtam někdo zmizel si na chvíli skočit a celkově vládla fakt pohoda. Hodně lidí bylo různě odevšad ze světa - izraelci, frantíci, švýcaři a i hodně němců třeba. Když jsme se ptali Izraelce, co říká na vývoj v Gaze když si tady tak pohodově užívá, tak nám odpověděl "It's on my dick". Škoda, že si to nepamatuju hebrejsky ;o)
Ráno nás vyrvalo ze stanu vedro, protože slunko pražilo jak najmutý. Muzika ještě bušila, ale kromě DJ už snad nikdo netrsal. Posnídali jsme a šli se zchladit do řeky načež jsme se namazali repelentama a slunečníma krémama abychom v tom nebezpečném prostředí přežili. Chvíli jsme uvažovali o nějakém výšlapu, ale vedro nás od toho totálně odradilo, takže sme se zas přifařili k trojce z Christchurch a líně travili den s frisbee, jidlem, pivkem (dost hrozný Export Bitter, ale darovanýmu koni ... znáte to) a koupáním v řece. Muzika přestala hrát a musím uznat, že jsme ticho fakt přivítali. Ti tři cestovali přes léto po Zélandu a užívali si. Byli dosti potrhlý, cpali se vším možným a vyrobili si na svůj výlet dost šílenej seznam věcí, který musí udělat. Dost šílenej píšu proto, že tam měli věci jako fingovaný únos, předstírat na letišti, že mají bombu, sníst naoko na ulici hovno, který si tam předtím připraví nebo sníst něco z odpadkáče. Takových uchyláren bylo v seznamu asi padesát a splněných teda moc nebylo, pamatuju si jednu - běhat nahatí ve stádu ovcí. To že si prej náležitě užívali ;o)
Plánovali jsme zůstat do dalšího dne a byli jsme domluveni s Ramou, že nás zase hodí někam do civilizace, odkud bychom mohli odstopovat směrem k Pictonu. Trojka z Christchurch chtěla původně zůstat taky, ale nakonec změnili názor a nabídli nám přesun na kempovací flek u Motueky, kde bychom mohli v pohodě zakalit. Bylo to rozhodnutí hodně narychlo, ale přidali sme se k nim. V pěti lidech sme se museli naškopkovat do kupéčka od mazdy se spoustou krámu, protože i oni byli na výletě na několik týdnů.
... zbytek příště.