čtvrtek 26. března 2009

Nerd attacks!

Božínku:

I am nerdier than 91% of all people. Are you a nerd? Click here to take the Nerd Test, get nerdy images and jokes, and write on the nerd forum!

... a to sem si ani moc nevymýšlel.

úterý 24. března 2009

History of the World

O víkendu sme se potkali doma a po pár hodinkách si Rob vzpomněl na jeden film, o kterým sem jaktěživ neslyšel. Je to komedie History of the World a je celá na YouTube v asi devíti částech. Starší film, který mapuje dějiny a je to fakt prdel, docela se to chvilkama přibližuje Monty Pythonům, ale jen chvilkama, oui!

Pokusil sem se to sem vložit, tak snad bude YouTube správně navazovat díly (košér link):

pátek 20. března 2009

Je Facebook k něčemu?

Na Facebooku jsem necelý rok. K založení účtu jsem byl víceméně přinucen okolnostmi - všichni, kteří cestují po světě, mají účet a všechno se řeší na Facebooku. No a já s podobnými lidmi nějakou dobu žil prakticky výhradně. Nejdřív to fungovalo, ale teď bych řekl, že Facebook (bude se někdy psát s malým počátečním písmenem jako internet?) se postupně zvrhával v plkání a stupidní fan skupiny a fotky, který jsou absolutně nepoužitelný.
Minulý týden přišla nová verze s největšími změnami na homepage, která už je ale jenom o plkání mezi všema, který znáte, což mne ve většině případů zajímá minimálně. Nevím ani, jestli si to někteří vůbec uvědomují, že to všichni po nich čtou. Mám v ignore listu víc než čtvrtinu známých lidí a postupně bych tam asi nacpal všechny.
Tak nevím, na plkání je IM, na poštu je e-mail (stále nepřekonán co se týče luxusu), na diskuze nyx a na fotky mám svoje stránky a sjíždím photo.net a hlavně flickr. Facebook se mi zdá čím dál víc na prd.

čtvrtek 12. března 2009

Z Antu na Maven v Netbeans - pohoda

Makáme s Jozefem na menším webovém projektu. Core je v Javě a frontend pochopitelně HTML+JavaScript. Před asi třemi dny jsem se rozhodl, že vzhledem k rozdílnosti vývojových prostředí a zamýšleného provozního prostředí potřebujeme nějaký auto-deployment, který bude dobře řídit různé konfigurace. Tak nějak sem zvolil Maven a Hudson. Poněvadž se Javovská část rodí v Netbeans IDE (NB), měl by být maven v pohodě. Měl by. Každopadně je to mazec. Stručná historie následuje:

10/03 - zvolil jsem maven a hudson. Instalace bez problému, v NB sem založil nový maven projekt, do kterého jsem refaktorizoval jednu ze tří částí aplikace (refaktoring sem měl v plánu, takže přišel jeho čas)

11/03 - maven si stáhne spoustu knihoven, který už jsem jednou tahal. Zabírají místo v profilu, nenašel sem konfiguraci, kde bych mohl nastavit jiné úložiště. Nedaří se mi spustit základní testy, protože ClassPathXmlApplicationContext hlásí java.io.FileNotFound. Kam si to ten maven schoval... ?

12/03 - globální nastavení Springu jsem dal do Other resources/resources a maven je přidal do buildu, hurá. Potřebuju stáhnout další Java knihovny a mezi nimi i jmxri, jmxtools a jms, které ovšem maven nemá v repo a člověk si je musí instalovat ručně, což je vzhledem k nepřehlednosti java.sun.com dost mazec. Tak všechno staženo, ale v buildu chybí pro změnu ORM konfigurační XML soubory pro Hibernate. Nechce se mi je strkat do globálního adresáře s nastavením a tak sem si v něm udělal cestu k nim a šoupnul je tam, nicméně v buildu nejsou a testy nefungují. Navíc mi přestal fungovat laptop.

13/03 - povedlo se mi rozchodit hlavní část aplikace, což je velice pozitivní. Problém pochopitelně nastal v druhém ze tří projektů. Refaktorizace v pohodě, už sem věděl kam dát a jak se odkázat na konfiguráky projektu, ale nepovedlo se mi trefit na XMLka hlavní části aplikace, kterou jsem mavenem přilinkoval (?) jako další knihovnu. V .jar fajlu mají ta XMLka jasně danou cestu, ale nedaří se mi je sdělit Springu. Co se týče mýho laptopu, tak je všem jedno, že nefunguje a firemní podpora nedělá nic. Nevím, jestli je to tím, že jsem na Zélandu, jestli je to typický pro moji firmu a nebo je to tím, že máme helpdesk offshore pěkně v Indii. Uvidíme.

14-15/03 - víkend.

16-18/03 - není čas. Akorát si přišli pro můj laptop a nechali mi náhradní. Fajn.

19/03 - všechno mi jede v pohodě. Asi je potřeba občas všechno restartovat, nevím. Už sem dostal i svůj opravený laptop - dnešek je šťastný den.

Migrace z Antu nebyla moc bolestivá. Netbeans teď používám ve verzi 6.7M2 a chyb je v nich pořád mraky, ale svět se točí.

pondělí 9. března 2009

Castlepoint po čtvrté

Jako před skoro každým víkendem ve Wellingtonu sme přemýšleli, kam vypadnout, poněvadž počasí ve Welli prostě není fajn. Celkem snadno a rychle člověk vypozoruje, že cestou na severovýchod stačí dojet do Featherstonu a je léto. Je to fakt bordel a show-stopper pro Wellington, jeho jediná chyba a naprosto neomluvitelná záležitost. No ale pryč odtam.
Do Upper Huttu sme dojeli s Robem, kterej měl v sobotu zase ňjákej ten mtbike race. Přespali sme u Jožka s Barborou a Rob ráno odjel závodit. My tři sme se sbalili a odjeli na severovýchod do Mastertonu, kde sme plánovali rozhodnout, co vlastně podnikneme. Pravidlo s počasím zafungovalo bezchybně, takže na zahrádce kinokavárny bylo parádně. Nakonec sme se shodli, že zajedeme do kempu pod Mt. Holdsworth, kde zazewlíme a druhý den pojedeme omrknout Castlepoint, kde slováci ještě nebyli.
V kempu byla naprostá pohoda, překvapivě tam skoro nebyli lidi, takže vůbec nepřipomínal letovisko půlky Wellingtonu. Dokonce ani správce nepovažoval těch pár lidí za duležitý a nevybíral peníze. Pozitivní. Zabydleli sme se v jednom koutě, kousek od nás stál malinkej náklaďáček, ze kterýho se postupně vyklubalo stanový městečko s BBQ a k němu přijelo asi 5 aut. Ale v pohodě. My sme hazeli frisbýčkem, popíjeli a pojídali a vykládali. Pohoda. Pozorovali sme naprosto úžasnej úkaz. Měsíc byl asi v první čtvrti a nádherně svítil (na severu). No a ze západu z Tararuas se valily mraky, který mizely jakmile dosáhly bodu nad jedním brdkem. Bylo to naprosto spolehlivý a fungovalo to celou dobu co sme na to koukali. Mraky valily dost rychle, nahoře asi fučelo, celý to osvětloval měsíc, prostě pecka.
Ráno sme nikam nespěchali, nasnídali se a že se zajdeme do řeky vykoupat. Slováci šli napřed, já měl něco neodkladného a že za nimi dojdu. Cestou k nim sem je zahlídl postávat samotný u rozvodněné řeky, což mne dost překvapilo, protože se tu vždycky koupalo dost lidí. Došel sem k nim a nechtělo se jim do vody. Když sem do ní skočil, bylo mi jasný proč - byla děsivě ledová! Nejspíš po několikadenních deštích kapánek vychladla. Ale jako taková byla náramně osvěžující, dokonce to přesvědčilo Jožka a taky do ní párkrát skočil. Barbora pochopitelně ne. Pak sme se zničili házením frisbee a vypadli asi v jednu na Castlepoint.
Castlepoint (wiki, GMaps) je něco naprosto úžasnýho. S kýmkoliv sem jel kolem, musel sem si tu asi 140 km zajížďku dát, protože to stojí za to. Jedná se o malý mělký záliv kompletně zanesený pískem, takže kde není voda, tam je obří pláž. Na skalisku je bilý maják a pak je tam asi 180 m vysoký útes, ze kterého je na tu krásu kolem znamenitý výhled - viz jedna starší fotka. Právě pro mělkost zálivu se používá k vytahování lodí traktorem na pláž. Taky se při ústí zálivu zvedají vlny a často je okupují surfaři. No a v neposlední řadě je tam často spousta rybářů. Slyšel sem, že za odlivu je možný zajít do jeskyně ve skále někde pod majákem, leč neměl sem to štěstí. Ani tentokrát.
Klasicky sme si prolezli skálu kolem majáku, mrkli na lodě vytažený na pláži a zkoukli jak jednu další zrovna tahali ven. Pěkně fučelo, ale Oskar smažil, takže bylo příjemně. Slováci byli, narozdíl ode mě, masivně naladění na koupání a tak sme zamířili směrem k velkému útesu, kde byli vlny, na kterých se prohánělo hejno surfařů. Došli sme tam a Barbora hned, že voda supr a že de, protože je to už na Zélandu možná naposled. Jožko šel s ní no a já nebyl úplně přesvědčenej, ale pokud by to mělo být naposled, tak sem prostě jít musel. Navíc sem se tam ještě nikdy nezkoupal a to byl velkej dluh.
No ale moře bylo fakt ledový, velký vlny nás nahazovaly a tříštily se o nás plus nás ofukoval vichr. Masakr. První odpadla Barbora, která vlastně ani ve vodě nebyla. Jožko se nechal párkrát spláchnout a taky zmizel. Já sem však znovu zjistil, jak je supr rachtat se ve velkých vlnách a náležitě sem si ono možná už poslední koupání užil. Fakt supr, asi 10-15 minut sem tam blbnul, ale pak už sem si říkal, že se asi nudí, mají hlad a chcou jít a čekají na mne a tak, takže jsem přerval nit zábavy a vylezl z vody. Každopádně jedno z nejlepších koupání.
Pak už zbývalo dojít zpět k vozu a zmizet. Dojeli sme do Tainui, kde sice taky fučelo, ale nebyl tam písek a tak sme mohli v klidu spapat svačinu aniž by nám skřípal písek mezi zubama. Bylo po páté a my vyrazili k domovu. Ještě sme se otočili v kinokavárně v Mastertonu na povinný kafe a tradá do UHuttu. Tam mne Slováci nechali na nádru, kde mi jel pohodlně vlak do Welli.
Celou dobu sem měl rangefinder Yashica M, tak snad budou i nějaký fotky, pokud mne něco nezradilo ;o)

neděle 1. března 2009

Dálkoměr (++fotka)

Koupil sem další obstarožní foťáček. Popravdě sem očekával, že bude trochu menší, tak na každodenní pohoda nošení, což se úplně nevyplnilo, ale co už. Je to kompletně manuální rangefinder Yashica M někdy z šedesátých let. Neprohnal sem ní zatím film (klasickej kinofilm 135), ale řekl bych, že v pohodě funguje všechno jak má. Stála mne jen NZ$39, což je něco málo přes čtyři stovky. Pohoda.
Obrázek: