Castlepoint po čtvrté

Jako před skoro každým víkendem ve Wellingtonu sme přemýšleli, kam vypadnout, poněvadž počasí ve Welli prostě není fajn. Celkem snadno a rychle člověk vypozoruje, že cestou na severovýchod stačí dojet do Featherstonu a je léto. Je to fakt bordel a show-stopper pro Wellington, jeho jediná chyba a naprosto neomluvitelná záležitost. No ale pryč odtam.
Do Upper Huttu sme dojeli s Robem, kterej měl v sobotu zase ňjákej ten mtbike race. Přespali sme u Jožka s Barborou a Rob ráno odjel závodit. My tři sme se sbalili a odjeli na severovýchod do Mastertonu, kde sme plánovali rozhodnout, co vlastně podnikneme. Pravidlo s počasím zafungovalo bezchybně, takže na zahrádce kinokavárny bylo parádně. Nakonec sme se shodli, že zajedeme do kempu pod Mt. Holdsworth, kde zazewlíme a druhý den pojedeme omrknout Castlepoint, kde slováci ještě nebyli.
V kempu byla naprostá pohoda, překvapivě tam skoro nebyli lidi, takže vůbec nepřipomínal letovisko půlky Wellingtonu. Dokonce ani správce nepovažoval těch pár lidí za duležitý a nevybíral peníze. Pozitivní. Zabydleli sme se v jednom koutě, kousek od nás stál malinkej náklaďáček, ze kterýho se postupně vyklubalo stanový městečko s BBQ a k němu přijelo asi 5 aut. Ale v pohodě. My sme hazeli frisbýčkem, popíjeli a pojídali a vykládali. Pohoda. Pozorovali sme naprosto úžasnej úkaz. Měsíc byl asi v první čtvrti a nádherně svítil (na severu). No a ze západu z Tararuas se valily mraky, který mizely jakmile dosáhly bodu nad jedním brdkem. Bylo to naprosto spolehlivý a fungovalo to celou dobu co sme na to koukali. Mraky valily dost rychle, nahoře asi fučelo, celý to osvětloval měsíc, prostě pecka.
Ráno sme nikam nespěchali, nasnídali se a že se zajdeme do řeky vykoupat. Slováci šli napřed, já měl něco neodkladného a že za nimi dojdu. Cestou k nim sem je zahlídl postávat samotný u rozvodněné řeky, což mne dost překvapilo, protože se tu vždycky koupalo dost lidí. Došel sem k nim a nechtělo se jim do vody. Když sem do ní skočil, bylo mi jasný proč - byla děsivě ledová! Nejspíš po několikadenních deštích kapánek vychladla. Ale jako taková byla náramně osvěžující, dokonce to přesvědčilo Jožka a taky do ní párkrát skočil. Barbora pochopitelně ne. Pak sme se zničili házením frisbee a vypadli asi v jednu na Castlepoint.
Castlepoint (wiki, GMaps) je něco naprosto úžasnýho. S kýmkoliv sem jel kolem, musel sem si tu asi 140 km zajížďku dát, protože to stojí za to. Jedná se o malý mělký záliv kompletně zanesený pískem, takže kde není voda, tam je obří pláž. Na skalisku je bilý maják a pak je tam asi 180 m vysoký útes, ze kterého je na tu krásu kolem znamenitý výhled - viz jedna starší fotka. Právě pro mělkost zálivu se používá k vytahování lodí traktorem na pláž. Taky se při ústí zálivu zvedají vlny a často je okupují surfaři. No a v neposlední řadě je tam často spousta rybářů. Slyšel sem, že za odlivu je možný zajít do jeskyně ve skále někde pod majákem, leč neměl sem to štěstí. Ani tentokrát.
Klasicky sme si prolezli skálu kolem majáku, mrkli na lodě vytažený na pláži a zkoukli jak jednu další zrovna tahali ven. Pěkně fučelo, ale Oskar smažil, takže bylo příjemně. Slováci byli, narozdíl ode mě, masivně naladění na koupání a tak sme zamířili směrem k velkému útesu, kde byli vlny, na kterých se prohánělo hejno surfařů. Došli sme tam a Barbora hned, že voda supr a že de, protože je to už na Zélandu možná naposled. Jožko šel s ní no a já nebyl úplně přesvědčenej, ale pokud by to mělo být naposled, tak sem prostě jít musel. Navíc sem se tam ještě nikdy nezkoupal a to byl velkej dluh.
No ale moře bylo fakt ledový, velký vlny nás nahazovaly a tříštily se o nás plus nás ofukoval vichr. Masakr. První odpadla Barbora, která vlastně ani ve vodě nebyla. Jožko se nechal párkrát spláchnout a taky zmizel. Já sem však znovu zjistil, jak je supr rachtat se ve velkých vlnách a náležitě sem si ono možná už poslední koupání užil. Fakt supr, asi 10-15 minut sem tam blbnul, ale pak už sem si říkal, že se asi nudí, mají hlad a chcou jít a čekají na mne a tak, takže jsem přerval nit zábavy a vylezl z vody. Každopádně jedno z nejlepších koupání.
Pak už zbývalo dojít zpět k vozu a zmizet. Dojeli sme do Tainui, kde sice taky fučelo, ale nebyl tam písek a tak sme mohli v klidu spapat svačinu aniž by nám skřípal písek mezi zubama. Bylo po páté a my vyrazili k domovu. Ještě sme se otočili v kinokavárně v Mastertonu na povinný kafe a tradá do UHuttu. Tam mne Slováci nechali na nádru, kde mi jel pohodlně vlak do Welli.
Celou dobu sem měl rangefinder Yashica M, tak snad budou i nějaký fotky, pokud mne něco nezradilo ;o)